Loni v létě jsem se domluvila s kamarádem,že za ním přijdu,ale kvůli nedostatku jeho času až o půlnoci.Šla jsem už ve 23:30 a když jsem asi po 20ti minutách došla na konec města,kde bydlí,tak jsem čekala,až si pro mě přijde.Mezi tím jsem se dívala na rybník,který měl díky odrazu měsíce stříbrnou hladinu a přemýšlela jsem.Na jednou se ozvalo od rybníka podivné šplouchnutí a já měla špatný pocit,protože mě od něj dělila jenom silnice.Naštěstí brzy přišel kámoš a zavedl mě k sobě domů.Povídali jsme si asi do 3 a pak jsem šla domů.Cesta vedla kolem hřbitova a to jsem nebyla moc ráda.Říkala jsem si ale,že se mi nemůže nic stát.Najednou jsem uslyšela slabé hlasy několika mužů.Rozhlědla jsem se oklolo,ale nikdo nikde,jen tma a ticho.Jen přes zeď hřbitova bylo vidět nekolik hořících svíček.Řekla jsem si,že se mi to asi zdálo,ale sama jsem tomu moc nevěřila...Šla jsem dála znovu jsem uslyšela ty hlasy,jako kdyby rozmlouvaly o něčem moc důležitém.Z ničeho nic se k tomu přidaly zvuky bubnů.Všechno to bylo slyšet jen slabě,jako by z velké dálky,ale přitom ze hřbitova.To už jsem měla strachy sevřený žaludek a tak jsem raději přidala do kroku a snažila se na to nemyslet.Doma v posteli jsem se nad tím zamyslela a vzpomněla jsem si,že na tom hřbitově jsou pohřbeni vojáci,kteří zahynuli v 1.sv.válce.Dodnes přemýšlím,co to mohlo být.Snad hlasy ze záhrobí?

asi jo